O knize: rok / V 80. letech šokoval čtenářskou veřejnost Sovětského svazu příběh "Tanec na Hitlerově velitelství", vydaný v kultovní časopis sovětské inteligence „Zahraniční literatura“. Dotkla se problematiky zapomnění minulosti, paměti předků, odpuštění zla Zápletka příběhu je jednoduchá: v jednom z malých měst v Polsku, kde bylo jedno z Hitlerových ústředí, zábavní centrum s tancem. byla postavena hala. Místo je na rozcestí, je tam hodně lidí: příjem je dobrý. Jedna věc byla velmi matoucí: váleční zajatci pracovali na stavbě velitelství a po dokončení stavby byli zastřeleni. Další věc byla matoucí: hrdina příběhu, který v těchto částech bojoval, se zeptal některých tanečníků: „Je možné tančit na kostech?“ a dostal odpověď: „Tak co, to bylo děsivé? Hrůza je, že těm, kdo postavili taneční sál a těm, kteří v něm tančili, bylo jedno, kdo je Hitler, že byla válka a že na tomto místě byli stříleni váleční zajatci. Tanec zajistil příjem a to ostatní... Zde naše svědomí stojí před dilematem – co chceme: pokud chceme odpustit fašismu, tak „Pojďme tančit“, pokud chceme nadávat na fašismus, co bychom tedy měli budovat? Ať si každý položí otázku: co chceme fašismu odpustit nebo na něj nadávat??